(upozornění- příběh je vymyšlený!!!) Napsala M.F. Byla zima. Sníh. Okna sídliště svítila do tmy. Nejinak tomu bylo v případě rodiny Procházkovy. Maminka, tatínek, a dvě děti,desetiletá Anička a dvanáctiletý Jirka. Byla doba adventní, a rodina se…
Ač se to nezdá, tak se na Tebe nezlobím Odpouštím Ti Mám Tě ráda Jsi moje sluníčko Jsi moje hvězdička Moje zlatíčko To co jsi udělala bylo hloupý Ale já se nezlobím. Je Ti dávno odpuštěno!
Někoho mít, držet jej za ruku, říci mu: Na Tobě mi záleží jsi mé vše, mám tě ráda, to je velký dar!
Otevírám dveře. Dveře dokořán. Nebojím se, neboť vím, že to je Pán, kdo za nimi stojí, má mě velmi rád, a čeká až půjdu své srdce Mu dát.