Ticho. Sníh. Zima. Zasněžené pole. Po cestě jde mladá dívka. Klopýtá. Chce jít do kostela, který je ale 3 kilometry daleko od místa,kde bydlí. V těchto podmínkách je to velmi obtížné. Doma se pohádala s rodiči, cože ji to popadlo v takovémto psím počasí někam jít.
Je první neděle adventní. Dívka po dlouhých útrapách cesty vejde do kostela, pokřižuje se, a celá prokřehlá klekne před svatostánek. Tak ráda by něco Bohu řekla, jenže nemůže. Něco jí brání. Něco hluboko uvnitř. Prožívá bolest místo radosti. Myslí na všechno možné, jen ne na to, jak pustit Boha do jejího nitra. Ačkoli by chtěla. Chtěla by začít znovu, ale nejde to,nejde.
Když už tam takhle sedí asi 2 hodiny a tetelí se zimou,najednou cítí, že se jí tělem rozlévá neočekávané teplo. Cítí, že se přece jen začíná otevírat. Otevírat se Bohu a svým pocitům. Co za to může? Síla místa, v němž je. Síla kostela. Síla samotného setkání s Pánem.....
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.