Stojím na rozkvetlé louce. Všude voní květy, a já cítím jejich opojné aroma. Vedle mne kdesi v trávě bzučí čmelák. Pozoruji ho a říkám si, jak je krásné, že Bůh stvořil veškeré na Zemi.
Na nebi není ani mráček. Slunce jasně svítí. Sednu si do trávy, zavřu oči, a ponořím se do myšlenek. Do myšlenek na Pána. Cítím, že ke mě přichází, že se mě dotýká, bere mě za ruku, a říká mi:" Užívej světa, který jsem stvořil nejen pro Tebe, ale i pro všechny lidi". Já neodpovídám, jen se na Něj s hlubokým dojetím podívám... Jeho tvář září jako to nejjasnější Slunce... Je mi tak nádherně, až mi tečou z očí slzy... "Neboj se, já jsem s Tebou po všechny dny až do skonání světa!" "Ano Pane, já vím.... " dostanu ze sebe.
Otevírám oči. Zase jsem sama na louce. Jen ty včelky okolo mně pilně opylují a v dálce zvoní kostelní zvon...
:o):o) hezkéééé..:o) příroda je největší důkaz Boží přítomnosti!
Jsem ráda že se to líbilo:-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.